JAK NÁM KORONAVIRUS ZMĚNIL ŽIVOT
Koronavirus, výraz, který ještě před rokem nikdo neznal a během chvíle se stal nejvyslovovanějším slovem vůbec. Na počátku toho všeho jsme neslyšeli ve zprávách, v rádiích ani na internetu o ničem jiném. Myslím, že média některé věci až moc zveličovala, ale z druhé strany o tom bylo potřeba mluvit, aby to lidé nebrali na lehkou váhu. Roušky se staly novým módním doplňkem a zároveň nezbytnou věcí pro život. Jelikož zpočátku byly nedostatkovým zbožím, lidi napadla výborná věc, roušky si začali šít sami. Pestrost, barevnost a jejich nápaditost se rozrostla a mně se to začalo víc a víc líbit, i když bylo někdy velmi obtížné se v nich nadechnout.
A jak koronavirus změnil život mně osobně?
Nějak výrazně mi ho nezměnil, spíš v hodně věcech ovlivnil.
Co se týče školy, tak všichni žáci v ČR si začali zvykat na jiný způsob výuky neboli na online, distanční výuku. Úplně přesně si pamatuji na den, 11. března, kdy nám paní ředitelka oznámila, že od následujícího dne se všechny školy uzavírají a pro nás to znamená se naučit větší samostatnosti a začít se učit doma sami. Přiznávám, že tento styl výuky se mi na začátku velmi zamlouval, nebyla jsem vázána na přesný čas vypracovávání úkolů a učení se novému učivu a podle toho vypadal i můj první týden. Úkoly se mi střádaly a já si užívala volna, ale naštěstí jsem brzy pochopila, že takhle to dál nepůjde, a navykla jsem si na jiný režim. Myslím, že tento styl výuky nebyla lekce jen pro nás, žáky, ale i pro naše učitele. Každý z nich se musel naučit více používat počítač, vymýšlet nové způsoby výuky a podobně.
Jelikož hraju florbal tak i ten se musel kvůli této situaci omezit, sezóna, ve které jsme měli dobře nakročeno, se musela předčasně ukončit, i tréninky se musely na nějakou dobu vynechat. Teď už trénujeme naplno a těšíme se na florbalové akce, které nás v létě čekají.
Nyní nastává období, kdy se vše vrací do normálu, ale já myslím, že tento vir tady s námi bude už navždy a my se s ním naučíme žít. Doufám, že se nebude šířit v tak velkých číslech, aby nastala druhá vlna. Snad se v září vrátíme všichni do školy ve zdraví a my, já a moji spolužáci, si užijeme svůj poslední rok na základní škole naplno.
Jak se říká, „VŠECHNO ŠPATNÉ JE PRO NĚCO DOBRÉ“. A já myslím, že i tahle zpočátku velmi nepříjemná situace, kdy si všichni museli zvyknout na nový životní styl, přinesla i velmi vzácné a důležité zkušenosti. Za sebe jsem se naučila větší samostatnosti a začala jsem si více vážit věcí, které jsem dřív brala jako samozřejmost.